Nadměrné pocení, známé jako hyperhidróza, se pojí s řadou fyziologických a psychických problémů. Mezi fyziologické problémy patří například podráždění pokožky v důsledku bakteriální nebo plísňové infekce, bradavice způsobené lidskými papillomaviry nebo napadení nehtových lůžek plísní. K psychickým problémům patří ztráta sebevědomí, pacienti se vyhýbají fyzickému kontaktu, začínají omezovat své sociální vztahy a kontakty a postupně ztrácí zájem o své okolí. Toto chování může vést až ke vzniku klinických depresí.
Rozsah pocení, a tedy i závažnost onemocnění se liší.
Nadměrné pocení může být lokalizované, tedy spojené s pocením pouze ohraničené oblasti těla. Příkladem může být palmoplantární hyperhidróza nebo acrohyperhidróza, tedy nadměrné pocení dlaní nebo nohou. Při generalizované hyperhidróze naopak nadměrné pocení postihuje celé tělo rovnoměrně.
S ohledem na příčiny onemocnění rozlišuje lékařská věda dva typy hyperhidrózy.
U této formy hyperhidrózy není zjevný žádný důvod. S největší pravděpodobností je dána geneticky a projevuje se nadměrnou funkcí potních žláz. Ve většině případů je tento typ hyperhidrózy lokalizovaný. Primární idiopatická hyperhidróza postihuje přibližně jedno až tři procenta populace.
Nadměrné pocení je podmíněno zdravotním stavem jedince. Příčiny mohou být velmi rozmanité.
Mezi nemoci vyvolávající sekundární hyperhidrózu patří obezita, dna, menopauza, rakovina, diabetes mellitus nebo nadměrně aktivní štítná žláza. Může se také projevit při otravě rtutí. Sekundární hyperhidróza se může projevit jako jeden z nežádoucích účinků některých léků mezi ně patří například antidepresiva, anticholinesterázy, pilocarpin nebo propranolol.