Pocení je především přirozeným prostředkem regulace tělesné teploty. Aktivita člověka během dne, jeho zdravotní a emoční stav a prostředí, ve kterém se nachází, zvyšují či snižují teplotu lidského organizmu. Aby nedošlo k jeho přehřátí, vylučují potní žlázy na povrchu těla kapalinu všeobecně známou jako pot.
Méně známým faktem je skutečnost, že pocení se spojuje i s nervozitou. Jednoduše, čím je člověk nervóznější, tím více se potí. Jedná se o jakýsi evoluční přežitek. Strach si totiž člověk překládá jako ohrožení. Svalová hmota se podvědomě aktivuje a svaly se rozehřejí - pro případ, že bude potřeba bojovat či utíkat. Rozehřátí však znamená zvýšení teploty - a po určité době se člověk začne potit, aby se tělo ochladilo.
Vyloučený pot se z povrchu těla odpařuje. Tím se z pokožky odvádí teplo, jeho energie se využije pro proměnu kapaliny v plyn. Snížením teploty pokožky se tělo ochlazuje.
Již od útlého dětství se o snížení teploty organizmu starají ekrinní potní žlázy. Najdeme je všude na povrchu lidského těla. V největším počtu se ovšem nachází na dlaních, ploskách nohou, v podpaždí a ve tříslech.
Ekrinní žlázy vylučují vodnatý, čirý pot, který tvoří především voda a ionty jako sodík, hořčík vápník a další prvky ve stopovém množství. Pot ekrinních žláz ovšem osahuje také laktát a močovinu. Ta způsobuje žluté zabarvení skvrn, které pot na oděvu zanechává.
Od nástupu puberty začínají pot plný feromonů tvořit také apokrinní potní žlázy. Tyto žlázy se nachází především v oblasti podpaží, třísel a prsních bradavek.
Pot apokrinních žláz obsahuje především tuky a bílkoviny a ve srovnání s potem ekrinních žláz vykazuje vyšší viskozitu. Tuky a bílkoviny v potu rozkládají bakterie na povrchu lidského těla. Rozkladem vznikají aromatické látky feromony, které způsobují nepříjemný zápach.